<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Shadowhunters RPG | Malachai | Oblíbené</title>
	<link>https://web.shadowhunters.online/profil/malachai/activity/favorites/</link>
	<atom:link href="https://web.shadowhunters.online/profil/malachai/activity/favorites/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<description>Zdroj aktivity oblíbených položek Malachai&#039;s</description>
	<lastBuildDate>Fri, 17 Apr 2026 09:33:27 +0200</lastBuildDate>
	<generator>https://buddypress.org/?v=</generator>
	<language>cs</language>
	<ttl>30</ttl>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>2</sy:updateFrequency>
	
						<item>
				<guid isPermaLink="false">e552e72daeeaa9bab9132ae7f3f64cfd</guid>
				<title>3.11.
Od toho osudného dne nedokázala vyjít z pokoje. Ne že by na to neměla sílu po fyzické stránce, ale té psychické. Poslední dny měla pocit, že jí zužuje bolesti hlavy, ale také podivné křeče v žaludku, jako kdyby jí někdo udeřil. Usoudila, že to musí být stresem a přijmout jakoukoliv stravu pro ní bylo jako čirý trest. Možná ztratila chuť do života, ale nikoliv vůli žít. Věděla, že teď bude muset být extrémně opatrná a začít si budovat pevné stěny své psychiky, jestli chce vůbec někdy opustit pokoj. Ale cítila se pokořena zhrzena a zrazena, nikoliv králem však sama sebou. Nechtěla pociťovat takovou bolest ze ztráty, chtěla ho nenávidět a křičet z plných plic jako nikdy před tím. Osvobodit ty pocity přehlížení jí samotné jako osoby za léta existence. Proč jí zrovna teď došlo, že by jí mělo zaležet i na tom co chce ona a ne jen druzí. Možná si ten pocti &quot;CHCI&quot; udržovala přes věci či milence, aby aspoň jednou měla něco pro sebe než, aby dělala něco pro druhé. At to byla práce diplomata nebo péče o lid.
Ale jedno věděla dobře. Nikdy v životě už nejspíš v lidech neuvidí to dobré, ale jen tvory jejíž život je prchavý jako jejich emoce. Už je víc nemohla vnímat jako něco fascinujícího či křehkého, ale jako to co jí vždy učili vnímat. Něco podřadného jako zvěř nic víc, něco co se ji nikdy už nesmí dostat pod kůži. Stejně tak se musí naučit korigovat své nově nabité emoce a naučit se s nimi ne jen pracovat, ale rozpoznat je jako u jiných bytostí. Naučit se o nich s ním mluvit, nemlčet. Věděla, že jednou nastane den, který oznámí jeho příchod zpět jak slíbil. Však ona se musí změnit, ona musí být ta silná, ona musí být ta bytost, která dokáže zapřít své emoce, aby tu pro něj mohla být. Ne ona musí být víla, která už před ním nikdy nic neukryje, aby se nezranila jíž více. Musí se stát někým, kdo dokáže přijmout zpět někoho, kdo to bude potřebovat, někoho kdo je důležitý aby vedl lid. A ona musí být někým, kdo to ochrání jak jeho tak říši v níž žije lid.
Však právě teď první krok, který musí udělat je konečně opustit komnaty s pevným štítem a přesměrovat tyhle silné věci jiným směrem a popadnout druhý dech.</title>
				<link>https://web.shadowhunters.online/nastenka/p/3046/</link>
				<pubDate>Sat, 07 Nov 2020 19:24:19 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>3.11.<br />
Od toho osudného dne nedokázala vyjít z pokoje. Ne že by na to neměla sílu po fyzické stránce, ale té psychické. Poslední dny měla pocit, že jí zužuje bolesti hlavy, ale také podivné křeče v žaludku, jako kdyby jí někdo udeřil. Usoudila, že to musí být stresem a přijmout jakoukoliv stravu pro ní bylo jako čirý trest. Možná ztratila chuť do&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3046"><a href="https://web.shadowhunters.online/nastenka/p/3046/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
		
	</channel>
</rss>