Shadowhunters RPG | Lucas Mergue | Oblíbené

Maeve Halloran a Vivianne Fauske jsou nyní přátelé

Thu, 23 Jan 2025 18:14:14 +0100

Maeve Halloran a Hiram Gale jsou nyní přátelé

Thu, 23 Jan 2025 18:09:25 +0100

Maxwell Hawkstone a Kyla Grayraven jsou nyní přátelé

Wed, 22 Jan 2025 22:03:21 +0100

Caleb Hawkstone vytvořil

Wed, 22 Jan 2025 21:06:59 +0100

Lednový karneval masek Datum: 24.01.2025 Čas: 17:00 Místo: Harlem, Manhattan Cílová skupina: Všichni Popis: Celá akce proběhne v srdci Harlemu na hla […]

Maeve Halloran si změnil svůj profilový obrázek

Wed, 22 Jan 2025 20:14:07 +0100

Maxwell Hawkstone si změnil svůj profilový obrázek

Thu, 16 Jan 2025 21:12:04 +0100

Javier Armytage a Sebastian Hawkstone jsou nyní přátelé

Thu, 16 Jan 2025 10:49:51 +0100

Javier Armytage a Tsai Mei Lan jsou nyní přátelé

Wed, 15 Jan 2025 21:54:45 +0100

Kimberly Wright a Grace Lengthorn jsou nyní přátelé

Wed, 15 Jan 2025 18:04:21 +0100

Kimberly Wright a Lucas Mergue jsou nyní přátelé

Tue, 14 Jan 2025 03:02:08 +0100

Kimberly Wright a Tanoia jsou nyní přátelé

Mon, 13 Jan 2025 17:22:24 +0100

Kimberly Wright a Diego Cadwalader jsou nyní přátelé

Mon, 13 Jan 2025 16:22:35 +0100

Sunil Nurgaliev píše ve skupině Nefilim: správa napísaná postavou Yeom Seo-Jun: Hliadka 23.11.2024 – […]

Sat, 04 Jan 2025 22:18:53 +0100

správa napísaná postavou Yeom Seo-Jun:

Hliadka 23.11.2024

–Manhattan opustená budova

–Yeom Seojun, Sunil Nurgaliev

-zkázonoš

-Počet démonov: 8

-Jeden vyvolaný čarodejom sa zhlúčil s ďalšími. Klasické spravanie.

-Stav zlikvidovaný pri hliadke

Andreas Albano, Xandar Thorpe (NPC)

Vlkodlak, čarodej

Obaja nahlasený spolku, za prezradenie tieňové…

Číst více

Cain Whitewolf si změnil svůj profilový obrázek

Mon, 02 Dec 2024 17:18:10 +0100

Grace Lengthorn a Yeom Seo-Jun jsou nyní přátelé

Sun, 01 Dec 2024 18:29:00 +0100

Sunil Nurgaliev a Sebastian Hawkstone jsou nyní přátelé

Wed, 20 Nov 2024 16:20:32 +0100

Sunil Nurgaliev a Caleb Hawkstone jsou nyní přátelé

Wed, 20 Nov 2024 15:24:30 +0100

Thierri Ziegler píše nástěnku: 2.11.2024 Včera večer som vyrazil na halloween párty ku ka […]

Mon, 04 Nov 2024 20:48:08 +0100

2.11.2024

Včera večer som vyrazil na halloween párty ku kamarátke v
Park Slope. V PARK SLOPE! A dnes sedím v nemocnici Andrého Mignota vo
Versailles. Vo Francúzsku. VO FRANCÚZSKU! Let sem trvá takmer sedem hodín, ak
je to bez medzipristátia! Nepríjemne sa zahryznem do toho zvyšku nechta čo mi
na palci zostal. Zlý večer si zaslúži, zlý zl…

Číst více

Andreas Albano píše nástěnku: Minulou středu se ve vojenské základně na okraji města odeh […]

Mon, 04 Nov 2024 15:06:40 +0100

Minulou středu se ve vojenské základně na okraji města odehrála nečekaná a dramatická událost, která se rychle rozšířila jako senzace mezi vojáky i důstojníky. Výcvikový den probíhal podle obvyklého plánu, ale tentokrát došlo k situaci, která nikdo z přítomných nečekal. Generál Andreas Ernesto Albano, respektovaný a charismatický velitel, známý s…

Číst více

Maddie Colban a Lynx Soleil jsou nyní přátelé

Sun, 03 Nov 2024 22:43:54 +0100

Tanoia a Meritriss Blake jsou nyní přátelé

Sun, 03 Nov 2024 22:30:30 +0100

Tanoia a Lyria jsou nyní přátelé

Sat, 02 Nov 2024 21:58:52 +0100

Thierri Ziegler a Elisa Borrgia jsou nyní přátelé

Sat, 02 Nov 2024 08:46:26 +0100

Tanoia a Thierri Ziegler jsou nyní přátelé

Fri, 01 Nov 2024 13:45:13 +0100

Tanoia a Hiram Gale jsou nyní přátelé

Fri, 01 Nov 2024 12:25:58 +0100

Ben Jorden a Chris Rowe jsou nyní přátelé

Thu, 31 Oct 2024 22:28:43 +0100

Tanoia a Taylor Brückner jsou nyní přátelé

Thu, 31 Oct 2024 22:08:28 +0100

Aisha Brooks

Wed, 30 Oct 2024 20:03:33 +0100

Mabel Ebony a Aisha Brooks jsou nyní přátelé

Wed, 30 Oct 2024 20:02:18 +0100

Yeom Seo-Jun si změnil svůj profilový obrázek

Wed, 30 Oct 2024 18:57:30 +0100

Tsai Mei Lan a Jack Porter jsou nyní přátelé

Wed, 30 Oct 2024 18:27:08 +0100

Ben Jorden a Mabel Ebony jsou nyní přátelé

Mon, 28 Oct 2024 10:34:57 +0100

Hiram Gale a Natalie McCoy jsou nyní přátelé

Sat, 26 Oct 2024 21:07:45 +0200

Taylor Brückner a Natalie McCoy jsou nyní přátelé

Sat, 26 Oct 2024 21:07:44 +0200

Joshua Fairlaw

Tue, 22 Oct 2024 22:29:46 +0200

Charlie Sanders přidal nový fotoalba

Tue, 15 Oct 2024 20:39:05 +0200

Charlie Sanders si změnil svůj profilový obrázek

Tue, 15 Oct 2024 19:31:11 +0200

Caleb Hawkstone píše nástěnku: Institut, 7.10.2024 Caleb pomalu vcházel do Institutu, […]

Mon, 07 Oct 2024 20:03:59 +0200

Institut, 7.10.2024

Caleb pomalu vcházel do Institutu, dveře za ním tiše zaklaply a jeho kroky utichly na mramorové podlaze chodby. Na první pohled by se zdálo, že je to obyčejná hlídka, ale to ticho na ulicích města bylo znepokojivé. Žádní démoni se neukázali, ale to bylo přesně to, co ho trápilo. Nikdy není ticho bez důvodu. Věděl, že něco p…Číst více

Caleb Hawkstone píše nástěnku: 28.2.2023 | Seděl jsem v Alicante nad ránem v křesle v rů […]

Tue, 28 Feb 2023 06:28:17 +0100

28.2.2023 | Seděl jsem v Alicante nad ránem v křesle v růžové místnosti a přemýšlel nad tím, jak jsem před mnoha měsíci volil zástupce newyorského Institutu. Koho jsem mohl jmenovat dočasným vůdcem newyorského Institutu, zatímco se budu starat o výcvik svého syna Tobiase v Idrisu? Věděl jsem, že to musí být někdo spolehlivý a zkušený, kdo bu…Číst více

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky. 20. března 2022 11:34 “Co je tohle?” Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla. Dívala se na mě tím svým typickým káravým pohledem. Byla blbost dělat, že o ničem nevím - že jsem si nevšiml že má díru v uchu. “Náušnice,” pokrčil jsem jednoduše rameny a pokračoval v jezení polévky. Dneska jsme museli začít obědvat dřív, aby mě táta mohl hodit na vlak do New Yorku. Nechtěl jsem jet tím večer, byl plný divnolidí a necítil jsem se bezpečně, i když jsem u sebe měl pepřák. "Náušnice?!" zopakovala moje máma hystericky a mě došlo co si vyslechnu za výklad. Kdyby tak věděla o té tetováních na kotnících. Do léta jsem je mohl hezky skrýva. V létě, když se začnou nosit kraťasy a žádné ponožky to bude horší. "Můj syn nebude mít náušnici jako nějaký homosexuál!" prohlásila a do toho praštila se zapékací miskou o stůl. Maso v ní se pohnulo jako živé. Docela jsem se divil, že ji úplně nerozflakala. Raději jsem se kousl do rtu, abych nijak nekomentoval její rozhořčení. "Mami, v dnešní době může náušnice nosit kdokoliv. Už to není znak homosexuality. Stejně jako tetování nejsou znakem kriminálníků." Byla to Caroline, která se ozvala a prakticky mě bránila. Jen jsem se na ni podíval a věnoval jí jeden malý náznak úsměvu. Co by díky. Caroline za mnou vždycky stála, taky jsme k sobě měli věkově nejblíže. Nedávno jí bylo pětadvacet, ještě studovala medicínu. Sice žila se svým přítelem, ale tak nějak povinně navštěvovala rodiče stejně jako já. Přece jen oni nám platili školu. Takže jsme se pokaždé domluvili, kdy za nimi pojedeme. Moji dva starší sourozenci - Victoria a Frederic měli už svoje životy. Victoria žila se svým manželem a synem v Severní Karolíně a byla podruhé těhotná. Frederic měl tohle léto svatbu se svou přítelkyní. Rodina jako ze žurnálu. Všichni naši rodinu ve městě znali. Táta byl starosta a máma byla jediná doktorka. "I přes to ta naušnice dává…řekněme špatné signály," zamručel otec pod vousy, ale dost hlasitě na to aby všichni slyšeli. Snažil jsem se ignorovat všechny ty kecy a pokračovat v jídle. "Měl by ses zamyslet nad tím jak se prezentuješ Adriene. Stejně tak by tě nikdo neměl vidět s Alexandrou, kvůli věcem které dělá a s jakým typem lidí se schází." Jeho pohled se upřel na mě se já se na něj jen podíval. "Lexi je moje kamarádka. Myslel jsem si, že i ty jsi kamarád s její mámou, když ti dělá místostarostku," pokrčil jsem rameny a nabral si maso ze zapékací mísy a přidal k tomu rýži. "Ano Karen je moje přítelkyně, ale Alexandra na tebe nemá dobrý vliv a po tom fiasku ve škole, co musela její matka řešit bych si nepřál, aby jsi se s ní dál scházel. Nemluvě o tom, do čeho tě dostala a my museli pro tebe jet na stanici…" "Tak to je docela blbé v tom případě, protože sdílíme byt a chodíme na stejnou školu." Ukrojil jsem si kousek masa. Její máti byla stejná jako moji rodiče. A ikdyž Lexi měla u prdele, aspoň většinu času, věděl jsem, že má depky. Možná to byl důvod proč mi Lexi od pátku večer nepodepisovala. V pátek měla kluky z kapely v bytě a nejspíš se spolu sjeli, o tom mi napsala pořádný spam, a teď to dospávala, klasika. I tak jsem měl zvláštní pocit. Hlavně po tom spamu na který jsem ji já nakonec odepsall. CHAT V PŘÍLOZE 17:09 Do New Yorku jsem sice přijel něco kolem čtvrté, ale téměř hodinu mi trvalo se dostat až k budově v bytu. Byla to celkem hezká čtvrť a dokonce i za docela dobrou cenu. Zastávka metra byla několik bloků dál, ale já měl aspoň možnost se stavit do obchodu pro nějaké instantní polévky a nezbytnosti za za víkend mohly chybět Lexi mi stále neodepisovala a já začínal mít strach. Nebo to byla prostě moje paranoia ze které si Lexi tak ráda dělala srandu. Vždycky mi říkala: “Moc myslíš, moc se strachuješ.” Možná to byla pravda, byl jsem ustaraný. Zastavil jsem se před činžákem. Měl jsem plné ruce, v jedné jsem držel tašku s jídlem, protože jsem se ještě stavil v čínském bistru. Nechtělo se mi dneska vařit a věřil jsem, že Lexi už tuplem ne. Ve druhé ruce jsem měl igelitku s nákupem a v podpaží ještě jeden balíček toaleťáku. Na zádech jsem cítil ještě tíhu svého batohu. Obvykle jsem ho tak těžký neměl. Ale poté, co mi veřejná prádelna sežrala peníze a pak odmítala vydat mé oblečení, jsem se rozhodl vzít si jednu várku oblečení oprat domů. Prstem jsem naťukal kód od vchodových dveří. Jakmile jsem zmáčkl poslední číslo, rozezněl se nepříjemný jekot bzučáku, který znamenal jediné - špatný kód. Lexi by mě roztrhla vejpůl být tu se mnou. Ten zvuk jí prý trhal uši. Přiznávám, nebyl to zrovna nejmilejší tón. Ale nepřišlo mi, že by zrovna trhal uši. Takhle jsem si kvůli ní musel změnit i zvonění budíku a taky kvůli tomu už několikrát zaspal. Jak byl ten zasraný kód? Musel jsem zapátrat hluboko v mysli, abych ho našel. Na čísla jsem zrovna neměl hlavu. Pokud jsem si něčí telefon nebo narozeniny nezapsal jako by neexistovali. Znova jsem naťukal kód a teď už se jen ozvalo povolné cvaknutí jak se dveře odemkly. Musel jsem do nich ramenem zatlačit, aby se otevřely a pak jsem se ocitl v předsíni. Smrdělo to zatuchlinou, klasický New Yorský panelák. Na nástěnce byly víc jak pět let plakáty a upozornění. Ošklivá květinová tapeta se odlupovala a na některých místech byla už utržená. Vyšel jsem prvních pár schodů, které se pod nohama pomalu drolily. Nebyl jsem si jistý jestli to vůbec bylo bezpečné. Zastavil jsem se před výtahem a zmáčkl čudlík na přivolání. Chvíli jsem čekal dokud se na malé obrazovce neukázal nápis: MIMO PROVOZ. Skvělé, fakt skvělé. Po druhé sadě schodů jsem přemýšlel, že si dám přestávku na odpočívadle. Moje kondička byla jednoduše v prdeli. Obvykle jsem si do čtvrtého patra bral výtah a tohle jsem, ještě se zátěží, těžce nedával. Každým patrem, co jsem vystoupal výš jsem cítil zápach. Pro boha, co ti lidé tady jedli? Nebo koho jedli? Nebyl jsem si jistý jestli je to zatuchlina toho celého domu nebo tu mezi zdmi umřela krysa. Nebo nedej bože člověk. Nedávno jsem viděl ve zprávách, že mezi zdmi našli mrtvolu člověka. Nebo to byl dutý sloup? Už nevím. Ale to je jedno. Když jsem vyšel na naše patro měl jsem dojem, že vypustím duši. Nohy mě už bolely z těch schodů a cítil jsem je až u zadku. Sakra slyšel jsem ty kecy co by mi Lexi řekla, kdybych si začal stěžoval. Přehodil jsem si igelitky do jedné ruky a v kapse jsem nahmátl klíče. Podíval jsem se na ně. Bylo jich tam tolik. Jedny od mého domu, druhé od garáže doma, třetí od sklepa tady v paneláku. Pak tam byly klíče od zámku na kolo, od skříňky ve škole. A tady jsi mrcho. Strčil jsem klíč do dveří a stačilo jen jednou otočit a dveře byly otevřené. Zamračil jsem se sám pro sebe. Lexi málokdy nechávala otevřené dveře. Hlavně po tom, co slyšeli o tolika vloupání. Ne že by z toho bytu mohl někdo odnést něco cenného. Upřímně nejdražší věc, co jsme tam měli, byl tak maximálně kávovar. I mikrovlnka byla výkonnější než televize, kterou jsme v bytě měli. Nohou jsem strčil do dveří, aby se víc otevřely a já vstoupil do malé chodby. Zhluboka jsem se nadechl a okamžitě se mi do nosu dostal neskutečný puch. “Lexi?!” zvolal jsem do chodby. “Zase se pokazila lednička? Nebo jste zase s klukama nechali jídlo venku zasmrádnout?!” Neozval se žádný zvuk. Jako kdyby tu nikdo v bytě nebyl. Neřešil jsem to. Možná byli zase úplně na sračky z pátku a pokračovali v tom ještě i v sobotu. A dnes byla neděle, pokud chtěli vystřízlivět tak nejspíš spali. Všechny věci jsem odložil, abych si sundal čepici i bundu. Tu jsem pověsil na věšák, který vypadal že pokud se na něj pověsí ještě jedna věc, rozpadne se. Byly tu ještě bundy kluků, což znamenalo, že ještě neodešli. Hodil jsem pohled k jídlu, co jsem přinesl. Budeme si muset ještě objednat pizzu jestli jsou tu i oni. Kluky jsem měl docela rád. Jack z nich byl nejstarší a když se jednou opili tak se mi přiznal s tím, že se mu Lexi líbí. Neměl jsem mu to za zlé. Lexi se k němu navíc i hodila. Pak tu byli Chad a Ray. Chad byl spíše tichý, který všechno pozoroval a občas se připojil nějakým vtípkem do hovoru a na výšce studoval IT. Ray byl naopak až moc hlasitý. Vtipkoval kde se dalo, dobíral si mě a já ho nechal. Byl to básničkář - aspoň já mu tak říkal. To on hlavně psal jejich písničky. Uměl to s rýmy naprosto dokonale a stejně tak hrál na kytaru. S po ramena dlouhými blond vlasy, které často nosil v drdolu, a hnědýma očima vypadal skoro jako padlý anděl. Padlý anděl protože mu v očích vždycky hráli všichni čerti, v obočí se mu leskl piercing a pokaždé, když se ušklíbnul se mu kroužek uprostřed rtu pohnul. Zatracenej úšklebek, zatracenej Raymond Simpson. Pobral jsem všechny věci s tím, že všechny hodím na linku. Měli jsme kuchyň spojenou s obývákem. Žádný luxus jen malá linka, kde byla jedna pracovní plocha, lednice, sporák a dřez. Gauč co byl v obýváku jsme našli na facebook marketu zdarma za odvoz. Když jsem vešel do nosu mě praštil měděný pach krve a zahnívající odér. Znechuceně jsem nakrčil nos a zavřel oči. Protože se to nedalo snést, byl to pach co až štípal do očí. Když jsem je otevřel chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Než jsem si prohlédl zbytek bytu. Nebo spíše lépe řečeno, to co z něj zbylo. To co z NICH zbylo. Nevěděl jsem kam se dívat dřív. “Lexi? Kluci?” Ty slova byly jen dva zlomené zvuky, které ze mě vyšly. To co jsem měl před očima byl doslova masakr jako z hororu. Jako kdyby sem někdo vypustil divoké zvíře. Nezbyl tu jediný nedotčený kus nábytku, který by nebyl rozdrápaný a rozbitý na třísky. Nebyla tu jediná zeď, která by nebyla potřísněná cárami krve. Bylo to jako kdyby tu celý obývák vymaloval rudou - teď už hnědou, barvou. Z plakátů kapel, obrazů a kreseb zůstali na zdi jen cáry. A na gauči… Věděl jsem, moc dobře jsem věděl v hloubi duše, že to co leží na gauči není nějaká halucinace, protože jsem byl střízlivý. Ale v tu chvíli jsem si přál být intoxikovaný jak nejvíc bylo možné. Ležel tam Jack. Roztrhaný na kusy. S hrudí i břichem rozpáraným. Šly vidět všechny orgány co uvnitř zbyly. Z gauče visela ruka. Odtržená od zbytku těla a nepatřila Jackovi. Na roztrhaném, krví nasáktnutém koberci u nohou gauče leželo tělo, ze kterého zbyly ještě menší cáry. Nemohl jsem poznat komu patří, protože tvář osoby byla rozdrápaná a z oblečení nezbylo nic. Kusy masa, vnitřnosti zůstaly na hromadách všude. Nezbylo tu jediné nedotčené tělo. Zavrávoral jsem dozadu a o něco zakopl. Kus nohy. Udělalo se mi zle na zem jsem upustil jídlo, které se rozletělo po už tak špinavé podlaze. Jen jsem zíral, prostě jsem jen zíral. Jako kdyby se čas zastavil. Necítil jsem vlastní tělo. Pohledem jsem cukl k pokoji. Dveře od něj byly zničené a práh byl pomazaný krví. Odvážil jsem se udělat pár kroků blíž a nakouknout do místnosti. Malý pokoj s dvěma postelemi byl na tom stejně jako obývák. Z postelí nezbylo nic jiného než kusy dřeva, matrace byla všude po pokoji. Stejně jako krev, kterou byly potřísněné kdysi bílé zdi i strop. Z lustru visel kus vnitřností. Matrace byla stejně roztroušená jako i kusy těla. Tam jsem však poznal o koho se jedná. Krk měl zrostřený a byly na něm znaky po kousancích. Delší blond vlasy byly nasáklé krví. Žaludek mi v tu chvíli udělal kotrmelec. A další. Všechno jsem s sobě držel, dokud jsem pohledem necukl dolů. Na střepech zrcadla leželo ještě jedno tělo. Mělo rozpáraný celý trup, břicho, všechno. I tak bylo nejvíce zachovalé a díky obličeji jsem mohl poznat kdo to je. Lexi tam ležela, na kusy jako všichni ostatní. To už jsem nevydržel. Otočil jsem se a všechno jsem vyvrátil na zem. Oči mě pálily a já nevěděl, kdy jsem začal brečet a nebo kdy přišla další vlna zvracení. Zvracel jsem tak dlouho dokud nebylo co zvracet. Roztřesenými rukami jsem nahmatal svůj telefon. Hlavu jsem měl naprosto prázdnou. Díky tomu, jak se mi třásly ruce se mi povedlo číslo vytočit až na potřetí. “Já…Já…” Nemohl jsem skoro mluvit. Operátorka se ze mě snažila dostat co se stalo a kde jsem. Moc si z toho telefonátu upřímně nepamatuji. Jen vím, že jsem se na byt už nepodíval a šel jsem si sednout na schody. Seděl jsem tam tak dlouho, dokud nepřijela policie.

Sun, 20 Mar 2022 18:31:38 +0100

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky.

20. března 2022
11:34
“Co je tohle?”
Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla…Číst více

Nathanael Donum se přidal k Čarodějové

Fri, 18 Mar 2022 19:42:13 +0100

Adrien Bennett se přidal k Civilové

Wed, 16 Mar 2022 18:16:03 +0100

Zacharie D'Amboise se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 14:30:50 +0100

Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6. - 12.9.2021 2. ČÁST Bolest celého těla se jí zako […]

Sun, 12 Sep 2021 12:57:45 +0200

7.6. – 12.9.2021
2. ČÁST
Bolest celého těla se jí zakousla do těla jako neodbytný brouk zasazený do hlavy. Nešla potlačit, ignorovat a ani odehnat. Ochraptěle zaskučí, jakoby dlouho křičela, a kdo ví, snad tomu tak i bylo. Nechce se jí otevřít oči. Nejraději by spala, dokud to nepřejde, ale to není dost dobře možné, protože s nabytím vědomí…Číst více

Caleb Hawkstone a Hailey Rose jsou nyní přátelé

Mon, 18 Jan 2021 13:57:51 +0100

Caleb Hawkstone a Grace Lengthorn jsou nyní přátelé

Thu, 02 Jul 2020 14:29:55 +0200

Caleb Hawkstone píše nástěnku: 5.1.2018 Institut se mi zdá prázdnější od chvíle, co mezi […]

Tue, 01 May 2018 01:08:00 +0200

5.1.2018
Institut se mi zdá prázdnější od chvíle, co mezi nás královna Zimního dvoru pronikla. Ačkoli jsem si to dlouhou dobu nechtěl přiznat, je tomu tak a velmi těžko s tím mohu pohnout, když je mezi Idrisem a Institutem bariéra. Zprávy se k nám dostávají pozdě a kdoví, jak mohou být přibarvené pomocí vílí magie nebo nedůvěryhodných a neověřenýc…Číst více