Shadowhunters RPG | Killián Seymour | Oblíbené

Maddie Colban píše nástěnku: 23. 3. 2022 Založí si ruce na hrudi a nevraživě probodne poh […]

Wed, 23 Mar 2022 21:10:17 +0100

23. 3. 2022
Založí si ruce na hrudi a nevraživě probodne pohledem čaroděje, který se, kdo ví jak, octl u ní na gauči. Snad ho pustila dovnitř její odcházející společnost, když se myla, ale nechápala, co tu dělal, stejně jako to, že se se samozřejmostí bez jejího svolení obsloužil.
“Co tady chceš?” Uteče jí ze rtů a zpod županu švihne rudým ocasem…Číst více

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky. 20. března 2022 11:34 “Co je tohle?” Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla. Dívala se na mě tím svým typickým káravým pohledem. Byla blbost dělat, že o ničem nevím - že jsem si nevšiml že má díru v uchu. “Náušnice,” pokrčil jsem jednoduše rameny a pokračoval v jezení polévky. Dneska jsme museli začít obědvat dřív, aby mě táta mohl hodit na vlak do New Yorku. Nechtěl jsem jet tím večer, byl plný divnolidí a necítil jsem se bezpečně, i když jsem u sebe měl pepřák. "Náušnice?!" zopakovala moje máma hystericky a mě došlo co si vyslechnu za výklad. Kdyby tak věděla o té tetováních na kotnících. Do léta jsem je mohl hezky skrýva. V létě, když se začnou nosit kraťasy a žádné ponožky to bude horší. "Můj syn nebude mít náušnici jako nějaký homosexuál!" prohlásila a do toho praštila se zapékací miskou o stůl. Maso v ní se pohnulo jako živé. Docela jsem se divil, že ji úplně nerozflakala. Raději jsem se kousl do rtu, abych nijak nekomentoval její rozhořčení. "Mami, v dnešní době může náušnice nosit kdokoliv. Už to není znak homosexuality. Stejně jako tetování nejsou znakem kriminálníků." Byla to Caroline, která se ozvala a prakticky mě bránila. Jen jsem se na ni podíval a věnoval jí jeden malý náznak úsměvu. Co by díky. Caroline za mnou vždycky stála, taky jsme k sobě měli věkově nejblíže. Nedávno jí bylo pětadvacet, ještě studovala medicínu. Sice žila se svým přítelem, ale tak nějak povinně navštěvovala rodiče stejně jako já. Přece jen oni nám platili školu. Takže jsme se pokaždé domluvili, kdy za nimi pojedeme. Moji dva starší sourozenci - Victoria a Frederic měli už svoje životy. Victoria žila se svým manželem a synem v Severní Karolíně a byla podruhé těhotná. Frederic měl tohle léto svatbu se svou přítelkyní. Rodina jako ze žurnálu. Všichni naši rodinu ve městě znali. Táta byl starosta a máma byla jediná doktorka. "I přes to ta naušnice dává…řekněme špatné signály," zamručel otec pod vousy, ale dost hlasitě na to aby všichni slyšeli. Snažil jsem se ignorovat všechny ty kecy a pokračovat v jídle. "Měl by ses zamyslet nad tím jak se prezentuješ Adriene. Stejně tak by tě nikdo neměl vidět s Alexandrou, kvůli věcem které dělá a s jakým typem lidí se schází." Jeho pohled se upřel na mě se já se na něj jen podíval. "Lexi je moje kamarádka. Myslel jsem si, že i ty jsi kamarád s její mámou, když ti dělá místostarostku," pokrčil jsem rameny a nabral si maso ze zapékací mísy a přidal k tomu rýži. "Ano Karen je moje přítelkyně, ale Alexandra na tebe nemá dobrý vliv a po tom fiasku ve škole, co musela její matka řešit bych si nepřál, aby jsi se s ní dál scházel. Nemluvě o tom, do čeho tě dostala a my museli pro tebe jet na stanici…" "Tak to je docela blbé v tom případě, protože sdílíme byt a chodíme na stejnou školu." Ukrojil jsem si kousek masa. Její máti byla stejná jako moji rodiče. A ikdyž Lexi měla u prdele, aspoň většinu času, věděl jsem, že má depky. Možná to byl důvod proč mi Lexi od pátku večer nepodepisovala. V pátek měla kluky z kapely v bytě a nejspíš se spolu sjeli, o tom mi napsala pořádný spam, a teď to dospávala, klasika. I tak jsem měl zvláštní pocit. Hlavně po tom spamu na který jsem ji já nakonec odepsall. CHAT V PŘÍLOZE 17:09 Do New Yorku jsem sice přijel něco kolem čtvrté, ale téměř hodinu mi trvalo se dostat až k budově v bytu. Byla to celkem hezká čtvrť a dokonce i za docela dobrou cenu. Zastávka metra byla několik bloků dál, ale já měl aspoň možnost se stavit do obchodu pro nějaké instantní polévky a nezbytnosti za za víkend mohly chybět Lexi mi stále neodepisovala a já začínal mít strach. Nebo to byla prostě moje paranoia ze které si Lexi tak ráda dělala srandu. Vždycky mi říkala: “Moc myslíš, moc se strachuješ.” Možná to byla pravda, byl jsem ustaraný. Zastavil jsem se před činžákem. Měl jsem plné ruce, v jedné jsem držel tašku s jídlem, protože jsem se ještě stavil v čínském bistru. Nechtělo se mi dneska vařit a věřil jsem, že Lexi už tuplem ne. Ve druhé ruce jsem měl igelitku s nákupem a v podpaží ještě jeden balíček toaleťáku. Na zádech jsem cítil ještě tíhu svého batohu. Obvykle jsem ho tak těžký neměl. Ale poté, co mi veřejná prádelna sežrala peníze a pak odmítala vydat mé oblečení, jsem se rozhodl vzít si jednu várku oblečení oprat domů. Prstem jsem naťukal kód od vchodových dveří. Jakmile jsem zmáčkl poslední číslo, rozezněl se nepříjemný jekot bzučáku, který znamenal jediné - špatný kód. Lexi by mě roztrhla vejpůl být tu se mnou. Ten zvuk jí prý trhal uši. Přiznávám, nebyl to zrovna nejmilejší tón. Ale nepřišlo mi, že by zrovna trhal uši. Takhle jsem si kvůli ní musel změnit i zvonění budíku a taky kvůli tomu už několikrát zaspal. Jak byl ten zasraný kód? Musel jsem zapátrat hluboko v mysli, abych ho našel. Na čísla jsem zrovna neměl hlavu. Pokud jsem si něčí telefon nebo narozeniny nezapsal jako by neexistovali. Znova jsem naťukal kód a teď už se jen ozvalo povolné cvaknutí jak se dveře odemkly. Musel jsem do nich ramenem zatlačit, aby se otevřely a pak jsem se ocitl v předsíni. Smrdělo to zatuchlinou, klasický New Yorský panelák. Na nástěnce byly víc jak pět let plakáty a upozornění. Ošklivá květinová tapeta se odlupovala a na některých místech byla už utržená. Vyšel jsem prvních pár schodů, které se pod nohama pomalu drolily. Nebyl jsem si jistý jestli to vůbec bylo bezpečné. Zastavil jsem se před výtahem a zmáčkl čudlík na přivolání. Chvíli jsem čekal dokud se na malé obrazovce neukázal nápis: MIMO PROVOZ. Skvělé, fakt skvělé. Po druhé sadě schodů jsem přemýšlel, že si dám přestávku na odpočívadle. Moje kondička byla jednoduše v prdeli. Obvykle jsem si do čtvrtého patra bral výtah a tohle jsem, ještě se zátěží, těžce nedával. Každým patrem, co jsem vystoupal výš jsem cítil zápach. Pro boha, co ti lidé tady jedli? Nebo koho jedli? Nebyl jsem si jistý jestli je to zatuchlina toho celého domu nebo tu mezi zdmi umřela krysa. Nebo nedej bože člověk. Nedávno jsem viděl ve zprávách, že mezi zdmi našli mrtvolu člověka. Nebo to byl dutý sloup? Už nevím. Ale to je jedno. Když jsem vyšel na naše patro měl jsem dojem, že vypustím duši. Nohy mě už bolely z těch schodů a cítil jsem je až u zadku. Sakra slyšel jsem ty kecy co by mi Lexi řekla, kdybych si začal stěžoval. Přehodil jsem si igelitky do jedné ruky a v kapse jsem nahmátl klíče. Podíval jsem se na ně. Bylo jich tam tolik. Jedny od mého domu, druhé od garáže doma, třetí od sklepa tady v paneláku. Pak tam byly klíče od zámku na kolo, od skříňky ve škole. A tady jsi mrcho. Strčil jsem klíč do dveří a stačilo jen jednou otočit a dveře byly otevřené. Zamračil jsem se sám pro sebe. Lexi málokdy nechávala otevřené dveře. Hlavně po tom, co slyšeli o tolika vloupání. Ne že by z toho bytu mohl někdo odnést něco cenného. Upřímně nejdražší věc, co jsme tam měli, byl tak maximálně kávovar. I mikrovlnka byla výkonnější než televize, kterou jsme v bytě měli. Nohou jsem strčil do dveří, aby se víc otevřely a já vstoupil do malé chodby. Zhluboka jsem se nadechl a okamžitě se mi do nosu dostal neskutečný puch. “Lexi?!” zvolal jsem do chodby. “Zase se pokazila lednička? Nebo jste zase s klukama nechali jídlo venku zasmrádnout?!” Neozval se žádný zvuk. Jako kdyby tu nikdo v bytě nebyl. Neřešil jsem to. Možná byli zase úplně na sračky z pátku a pokračovali v tom ještě i v sobotu. A dnes byla neděle, pokud chtěli vystřízlivět tak nejspíš spali. Všechny věci jsem odložil, abych si sundal čepici i bundu. Tu jsem pověsil na věšák, který vypadal že pokud se na něj pověsí ještě jedna věc, rozpadne se. Byly tu ještě bundy kluků, což znamenalo, že ještě neodešli. Hodil jsem pohled k jídlu, co jsem přinesl. Budeme si muset ještě objednat pizzu jestli jsou tu i oni. Kluky jsem měl docela rád. Jack z nich byl nejstarší a když se jednou opili tak se mi přiznal s tím, že se mu Lexi líbí. Neměl jsem mu to za zlé. Lexi se k němu navíc i hodila. Pak tu byli Chad a Ray. Chad byl spíše tichý, který všechno pozoroval a občas se připojil nějakým vtípkem do hovoru a na výšce studoval IT. Ray byl naopak až moc hlasitý. Vtipkoval kde se dalo, dobíral si mě a já ho nechal. Byl to básničkář - aspoň já mu tak říkal. To on hlavně psal jejich písničky. Uměl to s rýmy naprosto dokonale a stejně tak hrál na kytaru. S po ramena dlouhými blond vlasy, které často nosil v drdolu, a hnědýma očima vypadal skoro jako padlý anděl. Padlý anděl protože mu v očích vždycky hráli všichni čerti, v obočí se mu leskl piercing a pokaždé, když se ušklíbnul se mu kroužek uprostřed rtu pohnul. Zatracenej úšklebek, zatracenej Raymond Simpson. Pobral jsem všechny věci s tím, že všechny hodím na linku. Měli jsme kuchyň spojenou s obývákem. Žádný luxus jen malá linka, kde byla jedna pracovní plocha, lednice, sporák a dřez. Gauč co byl v obýváku jsme našli na facebook marketu zdarma za odvoz. Když jsem vešel do nosu mě praštil měděný pach krve a zahnívající odér. Znechuceně jsem nakrčil nos a zavřel oči. Protože se to nedalo snést, byl to pach co až štípal do očí. Když jsem je otevřel chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Než jsem si prohlédl zbytek bytu. Nebo spíše lépe řečeno, to co z něj zbylo. To co z NICH zbylo. Nevěděl jsem kam se dívat dřív. “Lexi? Kluci?” Ty slova byly jen dva zlomené zvuky, které ze mě vyšly. To co jsem měl před očima byl doslova masakr jako z hororu. Jako kdyby sem někdo vypustil divoké zvíře. Nezbyl tu jediný nedotčený kus nábytku, který by nebyl rozdrápaný a rozbitý na třísky. Nebyla tu jediná zeď, která by nebyla potřísněná cárami krve. Bylo to jako kdyby tu celý obývák vymaloval rudou - teď už hnědou, barvou. Z plakátů kapel, obrazů a kreseb zůstali na zdi jen cáry. A na gauči… Věděl jsem, moc dobře jsem věděl v hloubi duše, že to co leží na gauči není nějaká halucinace, protože jsem byl střízlivý. Ale v tu chvíli jsem si přál být intoxikovaný jak nejvíc bylo možné. Ležel tam Jack. Roztrhaný na kusy. S hrudí i břichem rozpáraným. Šly vidět všechny orgány co uvnitř zbyly. Z gauče visela ruka. Odtržená od zbytku těla a nepatřila Jackovi. Na roztrhaném, krví nasáktnutém koberci u nohou gauče leželo tělo, ze kterého zbyly ještě menší cáry. Nemohl jsem poznat komu patří, protože tvář osoby byla rozdrápaná a z oblečení nezbylo nic. Kusy masa, vnitřnosti zůstaly na hromadách všude. Nezbylo tu jediné nedotčené tělo. Zavrávoral jsem dozadu a o něco zakopl. Kus nohy. Udělalo se mi zle na zem jsem upustil jídlo, které se rozletělo po už tak špinavé podlaze. Jen jsem zíral, prostě jsem jen zíral. Jako kdyby se čas zastavil. Necítil jsem vlastní tělo. Pohledem jsem cukl k pokoji. Dveře od něj byly zničené a práh byl pomazaný krví. Odvážil jsem se udělat pár kroků blíž a nakouknout do místnosti. Malý pokoj s dvěma postelemi byl na tom stejně jako obývák. Z postelí nezbylo nic jiného než kusy dřeva, matrace byla všude po pokoji. Stejně jako krev, kterou byly potřísněné kdysi bílé zdi i strop. Z lustru visel kus vnitřností. Matrace byla stejně roztroušená jako i kusy těla. Tam jsem však poznal o koho se jedná. Krk měl zrostřený a byly na něm znaky po kousancích. Delší blond vlasy byly nasáklé krví. Žaludek mi v tu chvíli udělal kotrmelec. A další. Všechno jsem s sobě držel, dokud jsem pohledem necukl dolů. Na střepech zrcadla leželo ještě jedno tělo. Mělo rozpáraný celý trup, břicho, všechno. I tak bylo nejvíce zachovalé a díky obličeji jsem mohl poznat kdo to je. Lexi tam ležela, na kusy jako všichni ostatní. To už jsem nevydržel. Otočil jsem se a všechno jsem vyvrátil na zem. Oči mě pálily a já nevěděl, kdy jsem začal brečet a nebo kdy přišla další vlna zvracení. Zvracel jsem tak dlouho dokud nebylo co zvracet. Roztřesenými rukami jsem nahmatal svůj telefon. Hlavu jsem měl naprosto prázdnou. Díky tomu, jak se mi třásly ruce se mi povedlo číslo vytočit až na potřetí. “Já…Já…” Nemohl jsem skoro mluvit. Operátorka se ze mě snažila dostat co se stalo a kde jsem. Moc si z toho telefonátu upřímně nepamatuji. Jen vím, že jsem se na byt už nepodíval a šel jsem si sednout na schody. Seděl jsem tam tak dlouho, dokud nepřijela policie.

Sun, 20 Mar 2022 18:31:38 +0100

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky.

20. března 2022
11:34
“Co je tohle?”
Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla…Číst více

Nathanael Donum se přidal k Čarodějové

Fri, 18 Mar 2022 19:42:13 +0100

Adrien Bennett se přidal k Civilové

Wed, 16 Mar 2022 18:16:03 +0100

Malachai se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 20:00:35 +0100

Hiram Gale se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 18:33:53 +0100

Zacharie D'Amboise se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 14:30:50 +0100

Maddie Colban se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 12:41:17 +0100

Meritriss Blake se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 12:39:58 +0100

Josephine Rose se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:45 +0100

Hailey Rose se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:44 +0100

Jack Porter se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:44 +0100

Hiram Gale je novým členem komunity!

Tue, 08 Feb 2022 21:00:53 +0100

Ray Cantlon je novým členem komunity!

Tue, 08 Feb 2022 12:06:30 +0100

Meritriss Blake píše nástěnku: 29.12.2021 Tak si tak říkám, že je to nakonec můj dení […]

Wed, 29 Dec 2021 15:55:33 +0100

29.12.2021
Tak si tak říkám, že je to nakonec můj deník. Nemusí tu nutně být jen mé vzpomínky, že ne? Chtěla jsem…chci někam svěřit své pocity, ale bojím se to říct vlastně komukoliv, protože už tak mě jejich zvýšená péče spíše dusí, než mi pomáhá. A nechci, aby mě omezovali ještě více, než to s dobrou vůlí už dělají.
Popravdě ale jsem si řek…Číst více

Killián Seymour píše nástěnku: 15. 9. 2021 Kill si přitáhl k sobě složku a záznamy z akce […]

Wed, 15 Sep 2021 18:16:40 +0200

15. 9. 2021
Kill si přitáhl k sobě složku a záznamy z akce, které musel překontrolovat a založit. Plus musel také vyplnit zprávu z posledního zásahu, která tudíž taktéž skončila na hromadě papírů. Daleko se však v práci nedostal.

Jakmile zavibroval telefon, tak se na něj Kill koutkem oka podíval, načež si povzdechl a zvedl hovor. Telefon sevře…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6.-12.9.2021 1. ČÁST Zažila už i měkčí přistání. Tohle utn […]

Sun, 12 Sep 2021 21:05:10 +0200

7.6.-12.9.2021
1. ČÁST
Zažila už i měkčí přistání. Tohle utnulo její křik a donutilo ji začít lapat po dechu. Adrenalin pozbyl svůj obvyklý účinek a všechny utržené rány ji bolely, tahaly a pálily, jakoby je měla v jednom ohni. Musí se přetočit na čtyři a, sledujíc zem, sípat. Cítila lepkavou krev, která v některých místech zaschla a nyní…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6. - 12.9.2021 2. ČÁST Bolest celého těla se jí zako […]

Sun, 12 Sep 2021 12:57:45 +0200

7.6. – 12.9.2021
2. ČÁST
Bolest celého těla se jí zakousla do těla jako neodbytný brouk zasazený do hlavy. Nešla potlačit, ignorovat a ani odehnat. Ochraptěle zaskučí, jakoby dlouho křičela, a kdo ví, snad tomu tak i bylo. Nechce se jí otevřít oči. Nejraději by spala, dokud to nepřejde, ale to není dost dobře možné, protože s nabytím vědomí…Číst více

Maddie Colban je novým členem komunity!

Sat, 04 Sep 2021 12:53:57 +0200

Meritriss Blake píše nástěnku: Hmmm takže...můj milý deníčku...bože nevím jak se tohle […]

Sat, 04 Sep 2021 11:07:42 +0200

Hmmm takže…můj milý deníčku…bože nevím jak se tohle píše a začíná. Dnešní datum raději neuvádím. Dopisuji zpětně věci minulé a tohle je první, co píši. I když až tě – papíre – přesunu do nějaké vazby, deníku nebo tak něčeho, tak rozhodně nebudeš první. A nebudeš ani poslední.
Dios, co to se svým životem dělám…no když už to sepisuji,…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 14.8.2021 Jak už to tak bývá, tak herci přijíždějí v autech […]

Sat, 14 Aug 2021 18:23:27 +0200

14.8.2021
Jak už to tak bývá, tak herci přijíždějí v autech s vlastním řidičem, aby to působilo noblesně. U Myany Meritriss Blake tomu nebylo jinak. Ne. Ne Meritriss. Vypadala jako ona, usmívala se jako ona, ale v tmavých očích se skrývala jistá moudrost z prožitých let, která působila nepatřičně a její chůze byla podivně lehká. Nechodila st…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 9.7.2021 Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a […]

Fri, 09 Jul 2021 01:14:07 +0200

9.7.2021
Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a další, jenž u něj byli přítomní. Nebylo vlastně ani kdy, protože čarodějové vše pokryli, aby mladé děvče na krku nemělo další nevysvětlitelné zmizení, únos. Už tak, že v rodině Blakeů ji ve zmizení předčil její bratr. Lucas a Tayler tak po novinkách nemohli dopustit, aby čarodějka zm…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 15.6.2021 Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posra […]

Tue, 15 Jun 2021 09:05:23 +0200

15.6.2021
Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posratý telefón zvoniť? Je toto vyhorenie? Grant vravel, že sa to môže stať. Vyhorel som? Fakt? Neviem sa prinútiť zdvihnúť ten hnusný telefón. Asi hodinu tu pozerám ako tupec do stola a nič nerobím. Vždy keď dnu nahliadne Linda, tak len ju rukou odoženiem. Ani na ňu neprehovorím! Iba mávnem…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 7.6.2021 Hlásenie - "Siedmeho júna 2021 okolo siedmej h […]

Mon, 07 Jun 2021 16:11:02 +0200

7.6.2021
Hlásenie – “Siedmeho júna 2021 okolo siedmej hodiny večer získal Inštitút v New Yorku hlásenie o neobvyklej aktivite v oblasti Rooseveltového ostrovu. Opustená Nemocnica Renwick bola pokrytá tmavým oblakom a aktivita démonov bola vysoká. Na mieste bol otvorený prechod do Edomu neznámou bytosťou. Priechodom prešli dvaja čarodeji, Najvyš…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 10.5.2021 Triss No a...ještě jeden...jednodušší nápad. Pojď. […]

Mon, 10 May 2021 23:44:07 +0200

10.5.2021
Triss
No a…ještě jeden…jednodušší nápad. Pojď. Ukážu ti jedno místo.*Usměje se, postaví a vyrazí. Od ruin to k mostu v Brooklynu, kde byl vchod na tržiště pro podsvěťany nebylo daleko. Průchod našli ti, co věděli, co hledají. A nebylo to vlastně ani složité. Zajímalo ji, ale co dělá ochranná magie s lidmi co vstoupí pomyslně. Zn…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 10.5.2021 Nate Prosím! Pět minut! Víc po tobě nechci.. Pět […]

Mon, 10 May 2021 14:53:03 +0200

10.5.2021
Nate
Prosím! Pět minut! Víc po tobě nechci.. Pět minut v klidu! *Zahučí Nate zoufale a Caleb se oklepe.* A víš jak je těžký stát v klidu, když vím, že je tu šance tak osmdesát procent, že mě znova podpálíš? *Oboří se na něj a Nate se otočí na svou kamarádku s prosebným pohledem.* Co? To mu mám jako zlomit nohy, aby se nehýbal? *Rozhodí…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 12. 1. 2021 *Trissina nálada za posledních pár dní se dal […]

Fri, 12 Feb 2021 14:02:36 +0100

12. 1. 2021
*Trissina nálada za posledních pár dní se dala vyjádřit vcelku výstižně jediným slovem: bída. Cítila se extrémně pod psa a měla dost myšlenek, vzpomínek, za něž se mohla obviňovat a to taky mileráda svému já dopřála a obviňovala se- Ale ty myšlenky, sebenenávist, sebezklamání a sebeopovržení jí pomalu přerůstaly přes hlavu. Nedala si…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 31. 1. 2021 ...vážně nevím kolikátý je to zpětný zápis. […]

Sun, 31 Jan 2021 20:44:29 +0100

31. 1. 2021
…vážně nevím kolikátý je to zpětný zápis. Tak nějak mezi nima přeskakuju. Snad to není moc na škodu. To je jedno. Vraťme se v čase. Takže, co se dělo na mém druhém učení s naším samolibým nejvyšším parchantem z Manhattanu? No…dělo se toho dost. Au. A byla jsem naštvaná.
Sice tady tahle vzpomínka bude taky dříve nebo později a rozh…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 24. 1. 2021 Meritriss Blake - *Meritriss slíbila nepřímo Na […]

Sun, 24 Jan 2021 14:56:57 +0100

24. 1. 2021 Meritriss Blake –
*Meritriss slíbila nepřímo Nateovi, že se zastaví za Nuki. A sice byla už teď ve skluzu za jeho časovým limitem, stále doufala, že to Nuki neřekl. Bude asi lepší, když se to dozví od ní. Nejistě tak dojde ke dveřím jejich bytu a kousne se pod rouškou do rtu, když stiskne zvonek, aby ohlásila neohlášený příchod. Na…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 20.1.2021 Nate *Nate ležel znuděně na gauči a hrál si s kyta […]

Wed, 20 Jan 2021 17:46:44 +0100

20.1.2021
Nate
*Nate ležel znuděně na gauči a hrál si s kytarou. Měl trochu blbou náladu. Žádné zprávy o Tině, nevěděl nic o Jackovi nebo o obou vlastně, všechno kolem se sypalo a on měl pocit bezmoci, což ho štvalo. Znova brnknul prsty o strunu a tak vydala zvuk. Taky se víceméně nudil i z toho důvodu, že se ještě nedokopal si najít nový t…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 18. 1. 2021 - Nate - *Nate byl na cestě k Triss. Netušil, j […]

Mon, 18 Jan 2021 14:31:08 +0100

18. 1. 2021
– Nate –
*Nate byl na cestě k Triss. Netušil, jestli si víc přeje, aby mu Triss řekla, že už se Sanderovi vyznala z citů, nebo neřekla. Protože ano.. Na jednu stranu do nich pořád hučí, teda spíše do Triss, že k sobě mají nějaké city, už pěkně dlouho a konečně by se to úsilí vyplatilo, ale.. Když on se tak hrozně těšil, že ji prohodí…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 17. 1. 2021 *Po poslednom stretnutí s Mer uvažoval či sa mô […]

Sun, 17 Jan 2021 14:17:34 +0100

17. 1. 2021
*Po poslednom stretnutí s Mer uvažoval či sa môže mať lepšie.. áno mohol predsa len Haures bol stále v meste a vedenie v Idrise sa asi k ich oznámeniu nedostali. Stále sa však snažil nájsť informácie o posadnutí a posledných pár dní sa snažil dostať k Jackovi no zatiaľ neúspešne. Po tréningu a pobytu v knižnici sa tak zvalil na…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 12. 1. 2021 *Triss se trochu odtáhne od zdi, když jí za […]

Tue, 12 Jan 2021 14:07:45 +0100

12. 1. 2021
*Triss se trochu odtáhne od zdi, když jí začne tahat kabát dolů a pomůže mu. Či on snad pomohl jí? No nakonec je kabát dole a Triss ucítí chlad na zádech, jak ji nehřeje zahřátá látka šatů. Přitiskne se blíže k němu a sama spokojeně vydechne a potáhne jeho vlastní oblečení z něj. Jeho obvyklý svetr, protože narozdíl od ní si očivi…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 7. 1. 2021 *Už od příjezdu zpátky do New Yorku se ho sna […]

Thu, 07 Jan 2021 13:35:12 +0100

7. 1. 2021
*Už od příjezdu zpátky do New Yorku se ho snažila Triss sehnat, ale on neměl náladu ji to zvedat a vyslechnout si případně nějaké problémy. Teď už ale uznal, že je čas ji to zvednout. Poté, co spolu krátce mluvili, kdy mu nic bližšího neřekla, se rozešel do jejího bytu, kde pro něj netradičně zazvonil dole u dveří a neletěl oknem, jeli…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 3.1.2021 Nuki /Včerajšok…to bolo niečo. Nielen, že sme prišl […]

Sun, 03 Jan 2021 16:51:17 +0100

3.1.2021
Nuki
/Včerajšok…to bolo niečo. Nielen, že sme prišli domov celkom neskoro, takže som už bola pripravená akurát tak sa prezliecť a vhopnúť do postele, namiesto môjho najlepšieho kamaráta Vášu som u nás v obývačke objavila spiaceho vlka. Vtedy som vlčie telo pre únavu prešla s kľudom môj mozog to bral ako niečo automatické, čo s týmto sve…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 1. 1. 2021 Nate *Jejich doba pobytu se razantně krátila. N […]

Fri, 01 Jan 2021 16:32:00 +0100

1. 1. 2021
Nate
*Jejich doba pobytu se razantně krátila. Nate nemohl pomalu uvěřit tomu, že to tak rychle uteklo. Před chvílí přijeli a pozítří by už měli být pryč. Momentálně byl však rozhodnutý si užít ještě bezstarostné volno, než na něj v New Yorku spadnou všechny problémy. Pohodil si v ruce další sněhovou koulí, zamířil a hodil směrem,…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 27. 12. 2020 Nuki *Blondínka bola po dňoch pohodového od […]

Sun, 27 Dec 2020 15:59:00 +0100

27. 12. 2020
Nuki
*Blondínka bola po dňoch pohodového oddychu plná energie, a tak sa mladý pár vybral na prechádzku do blízkej dedinky. Na ich prekvapenie objavili nejaké domáce obchodíky stále otvorené, keďže potrebovali svoje výrobky predať, čo bolo vysvetlením, prečo sa Nuki práve cpala už tretím koláčikom.* Mňam, všetky tri boli vynikajúc…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 26. 12. 2020 Nate *Naposledy zkontroloval, jestli mají […]

Sat, 26 Dec 2020 15:30:20 +0100

26. 12. 2020
Nate
*Naposledy zkontroloval, jestli mají všechno, než zavřel kufr, nastoupil do auta a nastartoval. Jako navigace mu sloužil telefon, na kterém měl Google mapy.* Mluvil jsem s Triss.. *Načne.* Prý se bavila ještě s nějakým tím lovcem, co zná a ten řekl, že tu situaci ve Španělsku popožene. *Informuje ji.* A taky jsem dostal zprávu…Číst více